Prasátka

Prasata byla dříve na venkově nejběžnějším domácím zvířetem, která se chovala pro vepřové maso. Venkovské zabijačky bývaly velkou událostí každé rodiny. Z prasete se pak dělaly jitrnice, jelita, či další vepřové lahůdky a pochutiny. Nyní už chov prasat na venkově značně ustupuje, přesto se tu a tam najdou nadšenci, kteří mají prase domácí ve svém chlívku. V současné době jsou velmi populární malá prasata, která nejsou tak náročná na chov.

Prase domácí má typicky jemně růžovou až naoranžovělou barvu. Kůže prasete je pokryta jemnými štětinkami. Tělo prasete je zakončeno malým zatočeným ocáskem. Typický znak prasete je také protáhlý nápadný rypák.

Prase je rovněž divoké zvíře, nicméně ke zdomácnění prvních divokých prasat došlo už ve 4. tisíciletí před Kristem na dnešním území Číny. Druhým velkým centrem domestikace prasat bylo okolí Baltského moře. Na území České republiky se chovala prasata až do poloviny 19. století především na pastvách v listnatých lesích, nebo na úhorech.

Prase domácí je stále nejvýznamnější druh dobytka v Evropě. Většinou nezemře přirozenou smrtí, protože je usmrceno hned, jak dosáhne vhodné porážkové hmotnosti. Pokud prase dosáhne tělesné dospělosti a vyspělosti, už dále neroste. Prasata jsou chována zejména ve velkých zemědělských zařízeních, kterým se říká vepříny nebo v menších chlívech na statcích.

Velikostí a hmotností je prase domácí přibližně stejné jako prase divoké, ovšem domácím vykrmováním velmi rychle přibývá na váze. Prase domácí je jako prase divoké všežravec, takže sežere téměř všechno. Ačkoli je prase všežravec, miluje hlavně kukuřici, zeleninu a nepohrdne ani zbytky a kousky masa. Oblíbenou pochoutkou prasátka jsou pak pomeje. Prasata jsou rovněž velmi plodná zvířata. Tento velmi plodný savec má v průměru osm až šestnáct potomků. 

Add comment