I tygr může být domácí mazlíček

Mnoho lidí si obzvláště po sametové revoluci, po otevření hranic, začalo plnit své sny. Třeba i pořízením domácího mazlíčka. A tak kromě velkých cizokrajných papoušků, si začali pořizovat do svých domovů různé druhy opic, ale i například i lvy, tygry nebo levharty. Když jsou tato zvířata malá, vypadají jako hravé kočičky, jen o moc hezčí a barevnější. Postupně ale, jak rostou, se v nich začínají objevovat jejich pudy, a tak začnou i na své páníčky útočit. Nejdříve trošku, cení zuby, skočí na něj, mírně je pokousají. Tyto projevy se ale začnou objevovat stále častěji, navíc tygr stále roste a je velmi silný. Váží i hodně kilo, víc jak normální člověk, a tak pouhý skok na páníčka, pomazlení, může dospělého člověka povalit na zem.

Tygři a další exotická zvířata u sebe mají a chovají je především majitelé cirkusů. Někteří s nimi i spí v kleci, tráví s nimi většinu času. Mají je za své domácí miláčky, i když jim slouží i k vydělávání peněz. Ale jinak tuto práci asi nelze dělat. Zvířata, tygři, si od malička musí na svého pána zvykat, a možná, že ho mohou i v dospělosti tolerovat. Je potřeba, aby tygr věděl, že je jeho kamarád, ale aby měl před ním i respekt. Jinak není daleko od toho, aby svého pána napadnul. Nebo si s ním jen tak chtěl pohrát. Protože pokud ho takové zvíře zavalí, případně i kousne, může mu ukousnout kus těla, nebo i zabít. Mnoho chovatelů, kteří pracují v cirkusech, tak musí s těmito tygry kamarádit, musí ho dobře znát.

V Indii vozí zvířata na mopedech

V Indii je velice oblíbeným i rozšířeným dopravním prostředkem motorka. Na motorce jezdí většina populace v Indii. Používají motorky nejen k převozu lidí, vozí na ní někoho z rodiny, ze známých, své děti, ale také k přepravě různého zboží, věcí a především svých zvířat. Mnohdy se vejde na jednu motorku celá rodina. Zvířata jsou přepravována menší, ale mnohdy i větší. Nejen psi, kočky, ale třeba i kozy. Kromě zvířat ale také vozí na motorkách různé věci, včetně nábytku. Mnohdy vypadá motorka jako malé stěhovací auto.

Na motorkách v Indii vozí zvířata buď v náručí, před sebou, anebo vzadu, za sebou. Buď nejsou vůbec přivázaná, anebo pouze nějakým kouskem provazu. Kromě motorek ale velmi často používají v Indii na převoz zvířat autobusy nebo vlaky. Převáží tak slepice, husy, kachny, a spoustu dalších. V těch nejlevnějších vlacích, kde jsou dřevěné lavice, jsou lidé i zvířata všude. Jsou natlačení na sebe, ale i v prostorách pro zavazadla nebo na střeše. Pro nás je takový obrázek něčím nemyslitelným. Vzduch by se dal krájet. Kromě motorek, vlaků a autobusů, pak velice často v Indii jezdí motorikši, cyklorikši, ale i nákladní vozy. V rikšách pak převážejí také velice často různá zvířata. Doprava je v Indii velmi chaotická, bez jakýchkoliv pravidel. Každý jezdí, jak se mu zachce.

Nejhorší je cestování na motorkách v období dešťů. Nejen, že každý během minuty promokne až na kost, ale mnohdy musí jet i několik hodin, a to je pak velice zdlouhavá a nepříjemná cesta. Na takové poměry rozhodně nejsme u nás zvyklí.

Opičky

Opice je zvíře, které patří bezesporu k nejoblíbenějším zvířatům v zoologické zahrady. Pavilón opic je většinou nejnavštěvovanější části celé zoologické zahrady. A jsou to zejména děti, které s upřímnou radostí pozorují malé i velké opičky, které dovádějí a skotačí vesele po lanech nebo ospalým dojmem jedí zeleninu a ovoce. Ale víme něco o těchto hyperaktivních zvířatech?

Opice jdou rozdělit do dvou velkých skupin. První skupina jsou opice Starého světa, druhou skupinou jsou pak opice Nového světa. Do opic ze Starého světa zařazujeme snad všechny velké opice jako jsou například paviáni nebo languři. Opice z Nového světa, to jsou třeba kosmaniani a chápani.

Tyto dvě velké skupiny se od sebe docela podstatně liší. Zejména profilem nosní lebky. Jinak mají krátký a plochý tvar lebky, který se velmi podobá lidské lebce. Výjimkou jsou pouze paviáni a drilové, kteří se pro změnu opět podobají více psům než člověku. Jinak různorodost opic je značně veliká, nejmenší váží pouhých 70 gramů, zatímco největší 200 kilogramů.

Opice povětšinou žijí v lesích celého tropického pásu. Opice jsou dále charakteristické plochým hrudníkem a poměrně velkým mozkem. Hlavními smyslovými orgány opic jsou sluch a zrak. Co je typické pro všechny opice, je to, že většinou chodí po všech čtyřech, ovšem jsou schopné sedět i vzpřímeně. Opice se v dovednostech velmi podobají lidem. Mají například velmi ohebné ruce, které ve volné přírodě využívají k trhání ovoce a jiným činnostem a aktivitám. Jejich ruce mají dvacet pět prstů, které jsou velmi šikovné. Opicím však chybí palec. Nohy jsou o chlup delší než ruce a jsou dobře stvořené hlavně ke skákání a velmi rychlému a čipernému běhu. Opice mají také dlouhý ocas, který je zpravidla delší než tělo. Je jen opravdu málo druhů opic, které mají ocas zkrácený nebo jim chybí zcela. 

Ještěrky

Ještěrky jsou živočichem, které můžete potkat nebo zahlédnout také v České republice. Na našem území žijí čtyři druhy ještěrek. Jsou to ještěrka obecná, ještěrka živorodá, ještěrka zední a ještěrka zelená.

Nejrozšířenější ještěrkou v České republice je pravděpodobně ještěrka obecná. Tento druh preferuje zejména suchá a teplá stanoviště. Ještěrka obecná dorůstá do maximální délky 24 centimetrů. Samici od samce poznáte podle zbarvení kůže, samice má na svých bocích šedohnědé pruhy, samec má pro změnu zelené pruhy. Ještěrka obecná zimuje v norách.

Další druhem ještěrky je ještěrka živorodá. Jedná se o druh ještěrky, který má na území našeho státu problém. V nedávné době totiž došlo k drastickému snížení početnosti tohoto druhu. Je to způsobeno velkoplošnou aplikaci biocidů proti dřevokaznému hmyzu, který negativně postihl také ještěrku živorodou.

Třetím druhem je ještěrka zelená. Tento druh ještěrky osídluje zejména biotopy lesostepního charakteru. Ještěrka zelená dává přednost lokalitám, jejichž terén je dostatečně členitý. Zvířata se pohybují a soustřeďují hlavně na slunných skalních místech. Období páření začíná už koncem dubna a může se prodloužit přes celý květen. V tomto období dochází mezi samci k zápasům. V letních měsících snáší samice 5 až 25 bělavých vajíček. Ke kladení vajec dochází pouze na teplých, vlhkých a lehce zastíněných místech. Vajíčka jsou kladena do hloubky 6 – 20cm. Mláďata ještěrky zelené se líhnou v srpnu a v září. Zimu přečkává v bezpečných zemních úkrytech, v drobných skalních štěrbinách či i v dutinách stromů.

Čtvrtým druhem je pak ještěrka zední, která byla překvapivě objevena v České republice teprve na konci 20. století. Tenhle druh ještěrky žije pouze na několika malých lokalitách v okolí městečka Štramberku na severní Moravě.

Chameleon

Chameleon je velmi zvláštní a cizokrajné zvíře, přesto jsou mnozí v České republice, kteří se do chovu chameleonů pustili. Ano, chameleona si můžete koupit i vy. V tomto článku vám popíšeme některé základní věci o chovu těchto cizokrajných a zvláštních zvířat.

Pro začínajícího chovatele je dobré pořídit se chameleona jemenského. Pro začátek je také lepší koupit si spíše samečka než samičku. Chameleoni jsou totiž nesmírně citliví na stres, přičemž nejvíce stresují je samička, a to zejména během kladení vajec. V zajetí je přirozené, že naklade až 80 vajíček, načež pak umírá. Sameček se tedy dožívá mnohem delší doby, zhruba tak pět až osmi let, což je o tři až čtyři roky více než samička. Chameleon jemenský je velmi agresivní druh, proto je záhodno chovat v jednom teráriu jen jeden exemplář. Pokud jich přece jenom chcete mít víc pohromadě, měl by mít každý chameleon dostatek prostoru.

Na trhu jsou k dispozici víceméně dva druhy terárií – skleněné terárium a klec z pletiva. Výhodou klece je, že dobře větrá, ale na druhé straně špatně drží vlhkost a teplo. Celoskleněné terárium pro změnu dobře udržuje teplo i vlhko, ale zase špatně větrá.

Chameleon je spokojený, když si může lézt, kam se mu chce. Proto je žádoucí umístit do terária spoustu větví a zejména živých rostlin. Živé rostliny navíc napomáhají udržet ideální klima a poskytují zvířeti velmi potřebný úkryt a stín. Pozor však na rostliny vylučující nebezpečné a agresivní látky. Mohou se dostat zvířátku do očí, neboť chameleon svými drápky velmi často poškozuje listy. Je tedy zapotřebí rostliny před vložením do terária pečlivě omýt, aby se rostlina zbavila chemických postřiků a taktéž malých živočichů. Do terária nezapomeňte dát 25 W žárovku, kterou je zapotřebí umístit zhruba 15 až 17 centimetrů nad některou z větví.

Pavouci

Pavouci nás někdy mohou pořádně vystrašit, jsou dokonce lidé, kteří z pavouků mají fóbii. Pavouci jsou však zvířátka jako každá jiná, jedná se o bezobratlého živočicha ze třídy pavoukovců. Na celém světě žije přibližně 34 000 druhů, z toho v České republice asi 800 druhů.

Tělo pavouka je složeno z hlavohrudi a zadečku, který je důmyslně připojen stopkou. Pavouci mají celkem osm kráčivých končetin. Jejich velikost se zhruba pohybuje od 0,5 mm do 90 mm. Klepítka jsou dvoučlánkové a směřuje do nich vývod jedové žlázy. Pavouci mají velmi dobrý zrak, neboť mají osm očí.

K pavoukům neodmyslitelně patří pavučiny, které si pavouci dělají a spřádají sami. Pavouci jsou totiž schopni sami si vyprodukovat tuhnoucí tekutinu, z kterých dělají vlákna. Vzniklá vlákna pak spřádají do silnějších svazků.

Pavouci jsou takoví malí dravci, kteří aktivně loví svou kořist, především různé druhy hmyzu. Samičky jsou daleko větší než samečci a po spáření svého samečka sežerou. Oplodněné samičky pak nakladou vajíčka. Některé samičky je nosí přichycená na svém těle, zapředená v kokonu, jiné samičky je kladou rovnou do hnízd. Z vajíček se vylíhnou larvy, které živí vaječný žloutek. V momentě, kdy larva dosáhne stádia nymfy, jí samička pomůže dostat se ven z kokonu. Po strávení zůstatku vaječného žloutku se nymfa svléká a stává se z ní dospělý pavouk. V tomto stádiu svlékání jsou mimořádně zranitelní pro jiné dravce.

Pavouci jsou lovci, kteří pro svůj lov používají důmyslné pasti, které zhotovují z vláken. Hlavně se jedná o precizně zhotovené kruhové sítě tkané spirálovým způsobem. Tento typ sítí vytváří například křižák obecný. Kořist se chytá až do lepkavého středu, zatímco ostatní části pavučiny jsou utkané ze suššího materiálu. Pavouk na svou oběť obvykle číhá buď ve středu pavučiny nebo až na jeho úplném konci.

Hadi

Co si představíte pod slovem had? Nevypočitatelnost, rychlost, tichost, neměnný výraz, ano, tohle všechno se dá o hadech říci. Možná by ještě někdo z vás přidal nebezpečnost. Ovšem to je pouze jeden takový velký mýtus, který o hadech postupem času vznikl. Ano, hadi jsou nebezpeční, ale had samotný nemá příliš velký zájem vyhledávat lidskou přítomnost a k nebezpečným střetům dochází pouze v případech jejich náhlého a nenadálého překvapení. Ne všichni hadi jsou také jedovatí. Možná vás překvapí, že z celkového počtu neuvěřitelných 2700 druhů hadů, jich je jen 400 jedovatých. Méně než 50 druhů hadů je člověku opravdu nebezpečných.

Hadi v zásadě dělíme na škrtiče a traviče. Škrtiči se do své oběti pevně zakousnou a pak ji začnou pomalu, ale jistě obmotávat, takže oběť je zády hadem uškrcena. Traviči pro změnu používají k usmrcení obětí malou dávku jedu, kterou had vypouští přes své duté přední zuby.

Mezi nejoblíbenější hady patří užovky rodu Elaphe. Tento druh hadů je opravdu krásný a elegantní. Užovka Elaphe je označována rovněž za nejvhodnější druh hadu pro začínající chovatele. Tento druh se živí laboratorními hlodavci a jsou schopni rozmnožovat se v teráriích.

Pro ty, kteří by rádi chovali nějaký jedovatý druh, tak lze podle mnohých odborníků doporučit Zmiji růžkatou. Zmije růžkatá má totiž velmi minimální nároky na chov a jsou poměrně cenově levné a dostupné. Zmije růžkatá dosahuje velikosti 120 až 180 centimetrů. Kůže této zmije je cihlově oranžová s prvky černé, hnědé, žluté a červené barvy, spodní část těla je pak světlá. Chová se však i ve více než deseti barevných variacích.

V České republice, která není na výskyt hadů příliš bohatá země, se volně vyskytují tyto druhy: Užovka hladká, Užovka obojková, Užovka podplamatá, Užovka stromová a Zmije obecná.