Jak se na soutěžích hodnotí krása psů

Mnoho lidí chovají psi či fenky, které mají skvělý rodokmen, a jezdí s nimi na různé soutěže. Na tyto soutěže je potřeba každé zvíře připravit, protože je zde několik věcí, které se na soutěžích hodnotí.

Než si pořídíme psa nebo fenku, nebo ve chvíli, kdy se rozhodneme s naším miláčkem začít chodit na soutěže, musíme si zjistit, do jaké třídy patří. Výstavních tříd je několik, mezi hlavní patří například třída štěňat, třída dorostu, třída otevřená, třída pracovní, pak ještě třída vítězů, třída šampionů, třída veteránů nebo čestná třída.

Když se přijede na soutěž, musíte se přihlásit, dostanete ono zařazení do tříd, a pak už jen počkáte. Sebou si určitě musíte vzít různé kartáče na srst (aby byla dokonale krásná), ale i ručník, misku na vodu, podložku na ležení a náhubek.

Jakmile je vyhlášena třída, do které váš pes nebo fenka patříte, nastoupíte před rozhodčí, a se psy se připravíte do kruhu. Zde rozhodčí posuzují podle průkazu původu, diplomu, posudkového listu, ale posuzují i skus zvířete a úplnost jeho chrupu a tetovací číslo. Při tomto hodnocení se ukáže, jak váš pes či fenka poslouchá. Mohou totiž začít být nervózní, mohou se začít vzpěčovat. Je pak na člověku, aby svého psa dokázal uklidnit a utišit. Fyzické tresty ale nejsou žádoucí.

Po prohlídce psů začnou porotci posuzovat i jejich pohyb. Unaveného psa pak musíme povzbudit, moc rozdivočelého psa musíme uklidnit. Potom se psi ukáží, jak umí hezky klusat, jak se nechají vést, a dostávají za to známku. Potom znovu předstupujeme jednotlivě před porotce, který psa posuzuje nejen v klidu, ale opět v pohybu a dle již udělené známky. Jakmile takto posoudí psy rozhodčí, určí i pořadí a místa vítězů. Oceněním pak zůstává stužka barvy, která odpovídá známce, kterou pes dostal.

Dobrý majitel dá psovi psí známku na obojek

Mnoho psů se alespoň jednou za svůj život ztratí, mnoho jich uteče. A v tom případě je velice vhodné, když má pes svoji známku, na které je uveden identifikační údaj, podle kterého pak snadno lze najít majitele psa. Jak ale lze najít psa, který takovou známku nemá. Velmi těžko. Mohou zaběhnutého nebo ztraceného psa dát do útulku, a majiteli takového psa nezbyde nic jiného, než volat do všech možných blízkých, ale i vzdálenějších útulků, případně do útulků zajet a podívat se, zda tam jeho pes není. Může se ale stát, že se pes do útulku nedostane, a pak je velice těžké svého psa najít. Obecně řečeno platí, že každý pes, který má svoji známku, se s největší pravděpodobností vrátí domů. A pes, který ji nemá, může zůstat ztracený.

Pokud našemu psovi pořídíme známku, můžeme na ní nechat napsat cokoli, třeba i delší text, nebo nějaké grafické prvky. Můžeme si vybrat, z jakého materiálu budeme psí známku chtít. Vyrábí se z mosazi, z nerezu, z duralu, z eloxovaného hliníku nebo smaltované. Mosazné známky mají text z obou stran, nerezové jsou jako stříbrné a známky z eloxovaného hliníku jsou velmi lehké, mají větší plochu pro text nebo grafiku a mohou být i různých barev. Nejvyšší odolnost proti opotřebení, nejdelší životnost mají právě smaltované psí známky. Navíc vypadají i velmi exkluzivně a jsou takřka nezničitelné. Text nebo grafika je na smaltované známky vyrývána diamantovým hrotem. I proto je velmi oblíbená u velmi náročných lidí. Všechny typy známek mohou mít různé tvary, přesně podle toho, jaké si přejeme.

Jak funguje zapůjčení zvířat mezi Zoo

Na světě je mnoho zoologických zahrad. U nás je 15 zoologických zahrad, a téměř 20 různých zařízení, která chovají více druhů zvířat. Každá zoologická zahrada má některá specifická zvířata, která nemá žádná jiná v ČR. Mnohdy jsou v těchto zahradách i zvířata, jediná v Evropě.

Důvodem vzniku zoologických zahrad je kromě toho, aby dospělí lidé a děti mohli vidět neznámá nebo neobvyklá zvířata v našich končinách, je i chov některých ohrožených nebo vymírajících zvířat, o která nechceme přijít.

V každé ZOO je třeba jenom jeden pár zvířat. Mnohdy se v zoologických zahradách ani několik let nedaří odchovat potomky různých zvířat. Když se to pak podaří, musí najít zoologická zahrada jinou ZOO, kde také mají alespoň jednoho jednice toho živočišného druhu. Potom se spolu dohodnou, zda pošlou své narozené mládě, jakmile povyroste, k nim nebo zda oni pošlou své zvíře do ZOO, ve které je již pár rodičů s mládětem. Takto se mezi sebou domlouvají, ať se to jedná o opice nebo jiná zvířata, všechny ZOO na celém světě. De facto si takto zapůjčují zvířata, která tam většinou, pokud se jim dobře daří, zůstávají. Případně je mohou vyměnit za jiná.

Například se opicím narodí mládě, je to holka, a jakmile začne dospívat, kolem jednoho roku, začne na ni sexuálně dorážet otec, opičák. S touto situací je potřeba dopředu počítat, a domluvit se, kam opičí holčičku pošlou, až to nastane. A tak ji dovezou za jinou tlupou, kde se spolu musí naučit vycházet a žít, samozřejmě postupně. Toto zapůjčování a výměna zvířat je velmi běžná a hlavně potřebná.

Zvířecí hotely

I u nás se po revoluci začaly objevovat hotely pro zvířata. Každý, kdo má psa nebo kočku, a potřebuje odjet někam na výlet nebo na dovolenou, kam sebou svého mazlíčka nemůže vzít, může využít i tohoto zařízení. Tento hotel můžeme využít i ve chvíli, když jedeme třeba na služební cestu. Obzvláště v dnešní době, kdy je spousta lidí single, většinou není kam zvíře dát. Samozřejmě, že máme někoho z rodiny, ke komu můžeme zvířátko na krátkou dobu dát, ale mnoho lidí je třeba alergických, a nemůže u sebe doma zvíře mít. Není ani moc ideální řešení, když odjedeme na dovolenou nebo služební cestu, a do našeho bytu náš příbuzný nebo známý za zvířátkem dochází. Nakrmit ho a psa i vzít sebou ven, vyběhat se.

Tyto speciální hotely jsou na naše zvířecí miláčky připravené. Mají tam pro ně zázemí, nachystanou stravu i pití, ale možnost i výběhu, aby se pejsek provětral. Mnoho pejsků a fenek mají společný výběh, a tak se mohou skamarádit a pohrát si spolu. Navíc zde pečují i o jejich srst, ať již je to pes nebo kočka. Pokud sebou nemůžeme našeho psího nebo kočičího miláčka vzít, je to pro ně ideální řešení. Samozřejmě si nejdříve musíme zjistit potřebné informace o tomto hotelu, případně nějaké reakce klientů, kteří již s tímto typem ubytování mají zkušenost. Je potřeba se samozřejmě předem objednat a domluvit se na určitých podmínkách, a případně si pro ně musíme připravit informace o jejich zdravotním stavu a zdravotních problémech. Mnohým zvířatům se v těchto hotelech natolik líbí, že se do nich moc rádi vracejí.

Paničky a jejich psíci ve městech

V dřívějších dobách se říkalo, že psi patří na vesnici. Ale postupně si začali menší i větší psy pořizovat lidé, kteří žijí ve městech mezi domy a obchody. V současnosti se dá říct, že je psů ve městech skoro stejně jako lidí. Je to samozřejmě přehnané, ale mnohdy se bojíme chodit nejen po trávě, ale i po chodníku. Co je totiž nejmarkantnější, jsou jejich exkrementy. Vzhledem k tomu, že platí povinnost pro pány a paničky, aby po svých psech exkrementy sbíraly a vyhazovaly, je až s podivem, kolik jich na trávnících i na chodnících je.

Mnoho žen, které jsou sami, ať již jsou velmi mladé, středního věku nebo důchodového, si pořizuje psa. Hodně žen si pořizuje malé typy psů, kteří zůstávají malí i v dospělosti, nejsou tak nároční na místo ani na pohyb. Naopak ženy, které mají rádi pohyb, si pořizují střední a velká plemena, se kterými chodí na dlouhé procházky.

Problémem ve městech je rozhodně nedostatek volného místa a přírody, kde by paničky svoje psíky mohly venčit. V některých městech, ale pouze v některých jejich částech, jsou přímo psí stezky. Místo, které je oplocené a kam mohou chodit lidé se svými psy. Tady ale může nastat i problém, že si někteří psi nesednou a vrhnou se na sebe. A pak není kam utéct, protože všude kolem je plot. Venčení psů v parcích města pro změnu může vadit maminkám s dětmi. Děti totiž cokoli najdou, berou do ruky, případně si dávají i do pusy, a tak je výskyt exkrementů v takových místech velice nežádoucí.

Mnohé paničky ale své psíky hýčkají. Kupují jim různé oblečky, dávají jim sponky nebo mašličky, malé psíky nosí v taškách. Spíš než jako ke zvířeti se k nim chovají jako k dětem nebo k hračkám. A tak by to rozhodně být nemělo, pes je pes.

Zvířata nejsou vhodný dárek

V dnešní době se rozmohlo darování živých dárků. Tedy, když někoho chceme potěšit, darujeme mu domácí zvířátko. Například k narozeninám nebo k Vánocům, koupíme dětem, příbuzným nebo známým zvíře. Mnohdy ale kupují milenci milenkám nebo naopak zvířátko, aby ve chvíli, když nejsou spolu, měli společnost alespoň zvířete.

Většinou si nejdříve zjistíme, jaké zvíře se komu líbí. Podle toho pak vybíráme domácího mazlíčka. Někdo má rád kočky, a tak si vybereme nejlépe u chovatele, kočičku anebo kocourka. To bychom také měli vědět, než někomu zvíře pořídíme. U psů je to stejné, nejdříve si vybereme kvalitního chovatele a vybereme zvíře dle pohlaví, pejska nebo fenku. Tato zvířata patří mezi ta, která se nejčastěji kupují a darují. Bohužel jsou to také nejčastější zvířata, která lidi vyhodí z domu či z bytu. Neustále nacházíme spoustu psů nebo koček, které lidé vyhodí. Jejich dárky se jim totiž začnou zdát nechtěnými a přestanou o ně brzy mít zájem. Nejlepším řešením by samozřejmě bylo, nechtěné zvíře prodat, anebo darovat někomu ze sousedů, známých nebo dokonce z rodiny. Bohužel stále je tolik lidí, kteří zvíře vyženou nebo vyhodí ze svého obydlí a nechají je svému osudu. Mnozí zavezou zvíře daleko od domova, aby nenašlo cestu. Mnozí je zavezou do města nebo ke vsi.

Pokud si zvířete někdo všimne, a ujme se ho, nebo ho odveze do nějakého útulku. To je potom pro psy nebo kočky veliké štěstí. Mnoho zvířat ale nenajde své zachránce, a pak se může vyhublé, špinavé a mnohdy i nemocné, musí toulat ulicemi měst, anebo po vsích. Z těchto důvodů je potřeba si pořádně rozmyslet zda či vůbec nějaké zvíře našim nejbližším koupíme.

Jaké zvířátko se hodí pro vašeho teenagera

Většina dětí si přeje nějaké zvířátko. Často, hlavně kluci, ale i děvčata, nosí domů různé žáby, brouky, žížaly a další. Jak stárnou, začnou si přát různé psi, kočky, ale třeba i fretky, myši, křečky, morčata, a mnozí i hady nebo chameleony. Mnoho dospívajících dětí, teenagerů, si tolik přeje nějaké zvíře, že s tím svoje rodiče neustále otravuje. A většina z nich se dá nakonec umluvit. Samozřejmě, ale také většina rodičů přemýšlí, zda zvolené zvíře teenagerem je pro něj vhodné. A tak mnoho rodičů nenápadně svým potomkům začne domlouvat ohledně druhu a rasy zvířete. Často se to rodičům podaří. Například si teenager vybere velkou rysu psa, ale do malého bytu není vhodný. A tak se rodiče snaží vysvětlit, že tato rasa se k nim nehodí a hledají jinou alternativu. Menšího psa, který by se mohl v pohodě v jejich bytě pohybovat. Pokud ale mají dům se zahradou, a jejich dítko si přeje malého pokojového psíka, musí mu rodiče poradit a tím pádem i pořídit spíše větší rasu. Vždyť právě dům a zahrada je vhodný pro velké typy psů.

Rodiče by si měli dávat především pozor na pavouky a hady, protože ty mohou být životně nebezpečné nejen pro dítě, ale pro všechny obyvatele daného domu, již bylo mnoho případů, kdy například had zabil celou rodinu, aniž by někdo věděl o tom, že by toho byl schopen. Zkrátka zvířata jsou nebezpečná, pokud nevíme, jak s nimi. A pavouk? Uteče a nadělá pavučiny. Může mít děti, a tak budete mít ve svém domě pavoučí rodinku, což jistě nebude příjemné pro nikoho. Někteří pavouci jsou i jedovatí, a proto si na to dávejte opravdu velký pozor, nemusí to být zrovna legrace.

I tygr může být domácí mazlíček

Mnoho lidí si obzvláště po sametové revoluci, po otevření hranic, začalo plnit své sny. Třeba i pořízením domácího mazlíčka. A tak kromě velkých cizokrajných papoušků, si začali pořizovat do svých domovů různé druhy opic, ale i například i lvy, tygry nebo levharty. Když jsou tato zvířata malá, vypadají jako hravé kočičky, jen o moc hezčí a barevnější. Postupně ale, jak rostou, se v nich začínají objevovat jejich pudy, a tak začnou i na své páníčky útočit. Nejdříve trošku, cení zuby, skočí na něj, mírně je pokousají. Tyto projevy se ale začnou objevovat stále častěji, navíc tygr stále roste a je velmi silný. Váží i hodně kilo, víc jak normální člověk, a tak pouhý skok na páníčka, pomazlení, může dospělého člověka povalit na zem.

Tygři a další exotická zvířata u sebe mají a chovají je především majitelé cirkusů. Někteří s nimi i spí v kleci, tráví s nimi většinu času. Mají je za své domácí miláčky, i když jim slouží i k vydělávání peněz. Ale jinak tuto práci asi nelze dělat. Zvířata, tygři, si od malička musí na svého pána zvykat, a možná, že ho mohou i v dospělosti tolerovat. Je potřeba, aby tygr věděl, že je jeho kamarád, ale aby měl před ním i respekt. Jinak není daleko od toho, aby svého pána napadnul. Nebo si s ním jen tak chtěl pohrát. Protože pokud ho takové zvíře zavalí, případně i kousne, může mu ukousnout kus těla, nebo i zabít. Mnoho chovatelů, kteří pracují v cirkusech, tak musí s těmito tygry kamarádit, musí ho dobře znát.