Ovečky

Ovce jsou domestikovaná zvířata a rodem je řadíme mezi takzvané malé přežvýkavce. Původní oblast jejich rozšíření je na severní polokouli, ale domestikovaný druh, tedy ovce domácí, se díky lidem dostala prakticky do celého světa, včetně vzdálené Austrálie a Nového Zélandu. Samec ovce je nazýván beran.

Vzrůstem jsou ovce o něco větší a robustnější než kozy a mají také silnější, zatočené rohy. Srst je tvořena pěkně hustou vlnou. V minulosti právě kvůli vlně lidé ovce často chovali. Ze zimní ovčí srsti se vyráběli teplé oblečení, deky a koberce. V dnešní době už většina domácích plemen ztratila krycí pesíky a mají jenom vlněnou podsadu. Tu ovce již neshazují, ale je zapotřebí ji stříhat.

Ovce žijí ve stádech, takže všechny ovce mají skvěle vyvinutý stádní pud a nutně potřebují společnost ostatních jedinců. Stádní pud mají i divoké ovce. Je však jedna výjimka, kdy se jednotlivé ovce vyčleňují ze stáda. Je to tehdy, když samice čeká jehňata. V tu dobu obyčejně samice opouští na několik dní stádo a najde si nějaké osamocené, ale bezpečné místo, kde s jehňaty na několik dní přečká. Divoké ovce žijí převážně v horských oblastech, takže umí velmi dobře šplhat. Divoké ovce jsou samozřejmě otužilejší než ovce domácí.

Ovce je v zásadě nenáročný tvor. Základním krmivem pro ovce je zelená píce, dobré seno a krmná sláma. Nemělo by se samozřejmě zapomínat na čerstvou vodu a sůl s potřebnými vitamíny a minerály.

Dále ovcím svědčí čerstvý vzduch, ovce jsou v podstatě celý den venku, pouze na večer se zavírají do ovčince. Ovčinec by však neměl být příliš vlhký. Vlhkost a průvan ovcím vadí ze všech věcí nejvíce. Vlhko jim totiž nedělá příliš dobře na plíce, navíc velká vlhkost podporuje značný výskyt všelijakých parazitů. Při nadměrné vlhkosti mohou ovce nastydnout a onemocnět.

Morčata

Pokud chcete mít doma nějaké malé morče, na těchto stránkách vám poradíme a vysvětlíme, jak se o tohoto malého tvora starat.

Než si koupíte morče, měli byste mít pro toto zvíře už připravený kotec či terárium. Pro jednoho jedince by měl být velký aspoň 60 x 30 centimetrů. Důležitou součásti kotce je podlaha. Podlahu pokryjte vrstvou nařezaných hoblin. Pozor však, aby to nebyly malé a drobné piliny, ty by se mohly morčeti dostat do očí a čumáčku. Pod hobliny můžete dát noviny, které budou vsakovat vodu. Ovšem ještě lepší než noviny je seno nebo buničina. Dále si nachystejte misku s vodou, nejvhodnější je kameninová miska nebo těžší miska, kterou morče nepřevrhne. Rovněž je dobré nachystat morčeti kus větvičky nebo malé polínko na okusování, nejlépe se hodí větvička z ovocného stromu. A v neposlední řadě nezapomeňte ani na skromný domeček, stačí i malá stříška, kde by se morče mohlo schovat a případně nocovat.

Morče je tvor velice čistotný, takže je nutné denně odstraňovat zbytky jídla a alespoň jednou za týden mu vyčistit celý kotec. Nezapomeňte také na řádnou dezinfikaci, kterou je nutno provést jednou za měsíc.

Umístění kotce je také důležité. Kotec by měl být umístěn co nejblíž vašeho dohledu. Morče by vás mělo vidět nebo alespoň slyšet. Morče je totiž společenský tvor, který má rád pozornost a společnost, jinak by se cítilo osamělé a bylo by smutné a nešťastné.

Morče však nemusí být nutně v bytě, může být klidně umístěné i na chodbě či venku. Kotec však musí být zabezpečený proti dešti. Důležité je, aby tam morčeti nezatékalo. Morče se musí mít také kde schovat proti ostrému a přímému slunci a nepříjemnému větru. Pokud má morče dobře a kvalitně utěsněný a zateplený kotec, vydrží venku i přes zimu, ovšem při velkých mrazech je potřeba mu alespoň trochu zatopit.

Kůzlata

Koza je domácí zvíře již poměrně dlouho. Domestikace kozy proběhla už v mladší době kamenné, tedy v letech 6000 – 2000 let před naším letopočtem. Koza se vyskytuje v Evropě, Asie a Africe.

Koza je na území naší republiky velmi rozšířená. Co se týče chovu, tak v České republice je zdaleka nejvhodnějším plemenem česká bílá krátkosrstá koza. Je vrůstem středně velká a velmi odolná a plodná. Kozy tohoto plemeny jsou bezrohé, totéž se týká také samce. Dojivost tohoto plemene je 1000 kilogramů mléka, což je číslo velmi dobré. Kozy porodí ročně zhruba dvě až tři kůzlata.

Pokud byste si chtěli takovou kozu na venkov pořídit, musíme mít dostatečně velký a prostorný kotec. Kotec by měl být dále dostatečně suchý a dobře větratelný. Kozy musí mít po celý rok nějaký příbytek a dokonce i v letních měsících. Koza totiž v létě potřebuje blahodárný stín k odpočinku a také místo k přežvykování a ležení.

Každá koza potřebuje kvalitní péči. Při stájovém chovu například musíte kozám ošetřovat velmi často paznehty. Jinak bude koza trpět velkými bolestmi, tvoří se zvláště otlaky a otoky kloubů. Paznehty musíte každé dva měsíce velmi pozorně prohlédnout.

Dobré je také vědět, že koza před porodem málo žere a mečí. Porod trvá zpravidla jeden až tři hodiny. Kozu i narozená malá kůzlata musíte po okozlení důkladně ochránit před prochlazením a průvanem. Pro zimní období potřebují kozy hlavně suchou stáj, která musí být velká, vzdušná, větratelná a přiměřeně teplá. Nejvhodnější ustájení přes zimu je pak boxové ustájení. Bezrohé kozy mohou být bez problémů ustájeny ve společném boxu. Krmný žlab se dává většinou nad stáním ve výšce 45 až 50 centimetrů. Nejhygieničtější jsou žlaby vyrobené z kamene. Kozám však musíte zamezit, aby vstupovaly do žlabů. Jesle mají být umístěné nad krmným žlabem.

Koně

Kůň je krásné zvíře, které patří mezi lichokopytníky. Kůň je domestikované zvíře, který byl často používán především pro přepravu materiálů včetně lidí. Dnes už se na koních spíše jezdí rekreačně.

V českém jazyce slovo kůň můžeme použít jak pro samce tak pro i samici koně. Přesto jsou v českém jazyce jiné názvy, které odlišují různé stáří a pohlaví koně. Malá samice koně do čtyř let se například jmenuje klisnička, starší samice je pak klisna. Malý samec koně mladší čtyř let je hřebeček, starší kůň je hřebec či valach. Valach je vykastrovaný hřebec. Mládě koně se jmenuje hříbě. Vědě zabývající se koňmi se odborně říká hipologie.

Koně byli a jsou pro člověka velmi užiteční a potřební. Kdysi dávno koně sloužili jako potrava, později však dochází k domestikaci koně, takže tato němá zvířata byla využívána k tahu a jízdě na něm. Koně byli nepostradatelní v dopravě i zemědělství. Nesmíme však také zapomínat, že byli nezbytní rovněž ve vojenství. V neposlední řadě také poskytovali lidem zábavu při lovech, různých dostizích či jiných soutěžích. V dnešní době jsou stále populární dostihová klání a parkurové skákání. V České republice je nejznámější dostih Velká pardubická, které se tradičně jezdí každý rok v říjnu.

V současné době je kůň především pro zábavu, sport a rekreaci. Na venkově ještě tu a tam vidíme, že je kůň využíván i pro práci. I když jeho pracovní náplň a využití je čím dál tím menší, ještě stále se docela hodně využívá například pro stahování velkých dřev v lesích, především tam, kde je obtížný nebo neschůdný terén. V historickým městech jako Vídeň nebo Praha ještě často vidíme, že se koně využívají pro vození turistů po historických centrech měst. Koně se také využívají ve zdravotnictví – jednak k výrobě očkovacích látek a sér a jednak k hipoterapii, neboť jízda na koně uzdravuje a léčí.

Kočky

Pokud si chcete pořídit nějakou pěknou kočku či mrštného kocoura, zde vám o tomto čtyřnohém zvířeti povíme několik základních informací.

Kočka je především velmi dobrý lovec, neboť ke stopování své kořisti využívá své značné rychlosti a také momentu překvapení. Na druhou stranu je kočka velmi hravé stvoření, neboť by neustále něco honila. Tuhle zábavnou činnost můžete pozorovat už u malých koťat. Rovněž dospělé kočky si někdy hrají se svou kořistí.

Kočka se pohybuje velmi tiše. Tím, že kočky mohou své drápky zatáhnout a našlapovat pouze na pružné polštářky na spodině tlapek, pohybují se bez hlučných pohybů. Když se podíváme do živočišné říše, tak žádná z šelem se nepohybuje tak tiše a ladně jako kočka. Kočkám závidíme, že jsou schopné skočit bez úrazu z velké výšky. Kočka má totiž smysl pro rovnováhu, takže i když padají hřbetem dolů jsou schopné se okamžitě otočit, takže dopadnou na všechny čtyři končetiny. Proto se kočky pohybují tak bezpečně po stromech a střechách.>

Kočičí tělo je ideálně přizpůsobeno k chytání myší. Kromě pružného těla mají i velmi dobrý čich. S čichem úzce souvisí i jejich pachové žlázy. Jejich nepříjemně páchnoucí výměšky může cítit i člověk. Páchnoucí žlázy najdete na kočičím těle pod kořenem ocasu. Pachy mají samozřejmě různý význam i účel. Páchnoucím výměškem však kočka obyčejně označuje své teritorium.

Kromě čichu mají kočky rovněž dobře vyvinutý sluch. Slyší tak kvalitně, že jim neujdou ani velmi vysoké tóny, které člověk často vůbec neslyší. Dalším smyslem koček je zrak, který je už ovšem méně vyvinutý a dokonalý. Přesto vidí kočka velmi dobře v pološeru a ve tmě.

Kočky a kocouři jsou již od nepaměti lidskými mazlíčky a mají své místo mezi domácími zvířaty, přesto je dobré vědět, že kočky bude vždycky své a nebudou vás poslouchat tak jako pejskové.