Kachny

Kachny jsou vodní ptáci, mezi které patří rovněž labutě a husy. Kachny jsou rozšířené po celém světě a setkáváme se s nimi na všech kontinentech.

Kachna má tělo přizpůsobené k pobytu na vodě. Její tělo se podobá tvaru loďky, nohy jsou pak opatřeny plovacími blánami. Kachna má dále plochý a široký zobák, který je opatřený rohovitými lištami a malými zoubky, kterými cedí vodu a zachycují potravu.

Na rozdíl od jiných domácích zvířat jako jsou ovce, prasata nebo slepice, v případě kachny nevíme zcela přesně, kdy a kde kachna zdomácněla. Je klidně možné, že to bylo na různých místech světa nezávisle na sobě. Kachny jsou ovšem i divoké, často je můžeme uvidět ve volné přírodě, třeba když vyrazíte na odpolední procházku k řece nebo k rybníku.

Na první pohled většinou velice rychle a snadno rozpoznáte kačera od kachny. Samec kachny divoké má totiž kovově lesklou zelenou hlavičku a krk, dále jasně bílý proužek kolem krku, tmavě hnědou hruď a černé peří na ocase. Samička je naopak mnohem méně zbarvená a nápadná, což je ve světě zvířat naprosto běžný jev.

I když je kachna převážně vodní tvor, hnízdí na zemi vždy velmi blízko vody. Své hnízdo mívá pěkně a důkladně vystláno prachovým peřím. Chov kachen není nikterak náročný. Pokud kachny mají volný přístup k rybníku či k řece, najdou si většinou potravu samy. V minulosti bývaly kachny chovány na maso a na vajíčka. Dnes už většinou pouze na maso. Kachní vajíčka totiž ve zvětšené míře než slepičí obsahují zárodky různých druhů nemocí. V žádném případě se nesmějí jíst nedostatečně tepelně upravená, anebo dokonce syrová. Jsou ovšem mnohé oblasti v Asie, kde dodnes používají více kachních vajec než slepičích. Kachní maso má však výbornou chuť. Desítky různých receptů z kachního masa to jenom potvrzuje. Lahůdky z kachního masa uspokojí i ty nejnáročnější mlsouny.

Opičky

Opice je zvíře, které patří bezesporu k nejoblíbenějším zvířatům v zoologické zahrady. Pavilón opic je většinou nejnavštěvovanější části celé zoologické zahrady. A jsou to zejména děti, které s upřímnou radostí pozorují malé i velké opičky, které dovádějí a skotačí vesele po lanech nebo ospalým dojmem jedí zeleninu a ovoce. Ale víme něco o těchto hyperaktivních zvířatech?

Opice jdou rozdělit do dvou velkých skupin. První skupina jsou opice Starého světa, druhou skupinou jsou pak opice Nového světa. Do opic ze Starého světa zařazujeme snad všechny velké opice jako jsou například paviáni nebo languři. Opice z Nového světa, to jsou třeba kosmaniani a chápani.

Tyto dvě velké skupiny se od sebe docela podstatně liší. Zejména profilem nosní lebky. Jinak mají krátký a plochý tvar lebky, který se velmi podobá lidské lebce. Výjimkou jsou pouze paviáni a drilové, kteří se pro změnu opět podobají více psům než člověku. Jinak různorodost opic je značně veliká, nejmenší váží pouhých 70 gramů, zatímco největší 200 kilogramů.

Opice povětšinou žijí v lesích celého tropického pásu. Opice jsou dále charakteristické plochým hrudníkem a poměrně velkým mozkem. Hlavními smyslovými orgány opic jsou sluch a zrak. Co je typické pro všechny opice, je to, že většinou chodí po všech čtyřech, ovšem jsou schopné sedět i vzpřímeně. Opice se v dovednostech velmi podobají lidem. Mají například velmi ohebné ruce, které ve volné přírodě využívají k trhání ovoce a jiným činnostem a aktivitám. Jejich ruce mají dvacet pět prstů, které jsou velmi šikovné. Opicím však chybí palec. Nohy jsou o chlup delší než ruce a jsou dobře stvořené hlavně ke skákání a velmi rychlému a čipernému běhu. Opice mají také dlouhý ocas, který je zpravidla delší než tělo. Je jen opravdu málo druhů opic, které mají ocas zkrácený nebo jim chybí zcela. 

Ještěrky

Ještěrky jsou živočichem, které můžete potkat nebo zahlédnout také v České republice. Na našem území žijí čtyři druhy ještěrek. Jsou to ještěrka obecná, ještěrka živorodá, ještěrka zední a ještěrka zelená.

Nejrozšířenější ještěrkou v České republice je pravděpodobně ještěrka obecná. Tento druh preferuje zejména suchá a teplá stanoviště. Ještěrka obecná dorůstá do maximální délky 24 centimetrů. Samici od samce poznáte podle zbarvení kůže, samice má na svých bocích šedohnědé pruhy, samec má pro změnu zelené pruhy. Ještěrka obecná zimuje v norách.

Další druhem ještěrky je ještěrka živorodá. Jedná se o druh ještěrky, který má na území našeho státu problém. V nedávné době totiž došlo k drastickému snížení početnosti tohoto druhu. Je to způsobeno velkoplošnou aplikaci biocidů proti dřevokaznému hmyzu, který negativně postihl také ještěrku živorodou.

Třetím druhem je ještěrka zelená. Tento druh ještěrky osídluje zejména biotopy lesostepního charakteru. Ještěrka zelená dává přednost lokalitám, jejichž terén je dostatečně členitý. Zvířata se pohybují a soustřeďují hlavně na slunných skalních místech. Období páření začíná už koncem dubna a může se prodloužit přes celý květen. V tomto období dochází mezi samci k zápasům. V letních měsících snáší samice 5 až 25 bělavých vajíček. Ke kladení vajec dochází pouze na teplých, vlhkých a lehce zastíněných místech. Vajíčka jsou kladena do hloubky 6 – 20cm. Mláďata ještěrky zelené se líhnou v srpnu a v září. Zimu přečkává v bezpečných zemních úkrytech, v drobných skalních štěrbinách či i v dutinách stromů.

Čtvrtým druhem je pak ještěrka zední, která byla překvapivě objevena v České republice teprve na konci 20. století. Tenhle druh ještěrky žije pouze na několika malých lokalitách v okolí městečka Štramberku na severní Moravě.

Chameleon

Chameleon je velmi zvláštní a cizokrajné zvíře, přesto jsou mnozí v České republice, kteří se do chovu chameleonů pustili. Ano, chameleona si můžete koupit i vy. V tomto článku vám popíšeme některé základní věci o chovu těchto cizokrajných a zvláštních zvířat.

Pro začínajícího chovatele je dobré pořídit se chameleona jemenského. Pro začátek je také lepší koupit si spíše samečka než samičku. Chameleoni jsou totiž nesmírně citliví na stres, přičemž nejvíce stresují je samička, a to zejména během kladení vajec. V zajetí je přirozené, že naklade až 80 vajíček, načež pak umírá. Sameček se tedy dožívá mnohem delší doby, zhruba tak pět až osmi let, což je o tři až čtyři roky více než samička. Chameleon jemenský je velmi agresivní druh, proto je záhodno chovat v jednom teráriu jen jeden exemplář. Pokud jich přece jenom chcete mít víc pohromadě, měl by mít každý chameleon dostatek prostoru.

Na trhu jsou k dispozici víceméně dva druhy terárií – skleněné terárium a klec z pletiva. Výhodou klece je, že dobře větrá, ale na druhé straně špatně drží vlhkost a teplo. Celoskleněné terárium pro změnu dobře udržuje teplo i vlhko, ale zase špatně větrá.

Chameleon je spokojený, když si může lézt, kam se mu chce. Proto je žádoucí umístit do terária spoustu větví a zejména živých rostlin. Živé rostliny navíc napomáhají udržet ideální klima a poskytují zvířeti velmi potřebný úkryt a stín. Pozor však na rostliny vylučující nebezpečné a agresivní látky. Mohou se dostat zvířátku do očí, neboť chameleon svými drápky velmi často poškozuje listy. Je tedy zapotřebí rostliny před vložením do terária pečlivě omýt, aby se rostlina zbavila chemických postřiků a taktéž malých živočichů. Do terária nezapomeňte dát 25 W žárovku, kterou je zapotřebí umístit zhruba 15 až 17 centimetrů nad některou z větví.