Rybičky

Pokud začínáte s chovem rybiček a hledáte nějakou vhodnou rybičku pro začátek, zde vám jednu takovou nenáročnou akvarijní rybku představíme.

Jedná se o tetru neonovou, což je drobná rybka z Amazonie. Tato rybička byla poprvé objevena ve čtyřicátých letech 20.století. Od doby svého objevu se stala nedílnou součástí mnoha akvárií. V přirozeném prostředí se tato rybička dožívá přibližně 8 let.

Tetry patří mezi opravdu malé a drobné rybky, které dorůstají v průměru do 4cm. Samičky jsou oproti samečkům větší a robustnější. Zbarvení této rybičky je velmi pěkné. Na bocích mají tetry červený a modrý pruh, který je u samiček ještě drobně a mírně zakřivený.

Neonky patří mezi hejnové ryby, proto bychom je neměli kupovat osamoceně, ale vždycky ve větší skupině. Tetry jsou velmi pohyblivé a hbité rybky, proto potřebují dostatek místa a prostoru, tedy i větší akvárium. Pohybují se spíše při dně a v dolní části akvária. Minimální délka vhodného akvária pro deset rybiček by se měla pohybovat kolem 50 centimetrů.

Vzhledem k jejich malé velikosti je dobré koupit zbytek rybiček tak, aby nedocházelo k požírání drobných jedinců. Pro úkryt neonkám dejte do akvária spoustu rostlin, které jim vytvoří dokonalý úkryt před případnými škůdci. Teplota akvária by měla být v rozmezí od 20°C do 24°C, proto se nehodí k rybkám, které potřebují vyšší teplotu vody. Příliš teplá voda působí na tyto malé rybičky spíše škodlivě, a to nejen poškozením jejich rozmnožovacích schopností, ale také nepříznivě působí na zbarvení a celkový zdravotní stav rybiček.

Jako potravu přijímají spíše živé krmivo v podobě nitěnek, buchanek či pakomárů. Dát jim ovšem můžeme také krmivo vločkové anebo hlávkový salát. Vhodné a zdravé je krmit rybičky i několikrát denně menší dávkou krmiva, než pouze jednou velkou.

Fretky

Fretka je docela malé a nenápadné zvířátko. Vzrůstem a váhou se jedná o opravdu velmi malého tvora. Fretka je dlouhá zhruba 50 až 60 centimetrů a váží okolo jednoho kilogramu. Je to tedy zvířátko do ruky.

Fretka je rovněž zvíře, které dlouho a vydatně spí. Fretka je schopná prospat až 20 hodin denně, proto jí příliš nevadí, že je celý den sama bez svých pánů či paniček. Pokud nejste celý den doma, vůbec to nevadí, fretka má aspoň vydatný klid na spánek. Ovšem večer jsou fretky velmi čilé a hyperaktivní.

Značnou výhodou fretky je, že fretka nepotřebuje příliš často venčit. Je to podobný tvor jako kočka, které také stačí, když ji naučíte chodit na písek. Ven s fretkou však chodit můžete, dokonce i na provázku. Dnes již není problém koupit pro fretku speciální postroj. Na speciálně upraveném vodítku se s fretkou bez problémů můžete pustit do ulic či parku.

Fretka je zvíře, které vydrží samo doma, ale má také ráda lidskou společnost. Ráda se nechá mazlit a hladit. Fretka je rovněž inteligentní a chytré zvíře, poslouchat vás jako pes však zřejmě nebude. Pokud byste uvažovali o koupě fretky, tak vězte, že vám k chovu stačí i balkón nebo malý pás zahrady.

Fretka není žádný hlodavec, ale malá kunovitá šelma, která je schopna lovit i myši či zadávit ptáka. Jelikož je fretka malá šelma, v žádném případě nepohrdne masitou stravou. Fretka si však v jídle nevybírá, takže si pochutná i na ovoci nebo zelenině, dokonce sní i stravu pro kočky. Důležité je, aby vaše fretka měl stálý přístup k vodě na pití.

Jediným problém při chovu fretky může být specifická vůně tohoto zvířátka. Tahle vůně však nepochází z nečistot, nýbrž je fretce vlastní. Fretky jsou naopak velmi čistotná zvířata. Jak jsme si již řekli, fretka se velmi rychle naučí chodit na jedno místo, takže při častém vyměňování písku pro vyměšování by vám v místnosti nic nemělo smrdět.

Krysy

Před krysami většinou utíkáme a štítíme se jich. Lze jednoznačně říci, že krysy určitě nepatří mezi populární a oblíbená zvířátka, přesto jsou součásti našeho světa, takže je někdy dobré a užitečné o těchto zvířatech něco vědět.

Krysy jsou velmi inteligentní a vynalézavá zvířata. K smůle člověka jsou nadto ještě hodně zvědavá a značně přizpůsobivá. Krysa přežije téměř v jakýchkoli podmínkách a jejich počty v některých světadílech rostou strmě nahoru. Řada lidí si však plete potkany a krysy a rovněž velmi často mezi nimi nedělá téměř žádný rozdíl. Rozdíly však jsou, i když malé a nepatrné.

V podstatě mají oba druhy velmi podobné vlastnosti. Liší se zejména vzhledem a velikostí. Krysa obecná je mnohem štíhlejší než potkan, dosahuje celkové váhy 14 až 25 dkg, zatímco potkan váží 20 dkg až půl kilogramu a dokonce se našli i větší potkani. Krysa má dále delší ušní boltce než potkan. Mají také slabou a tenkou neosrstěnou kůži, a když je překlopí dopředu, zcela jim tato kůže zakryje a překryje oči.

Pro laika a zběžného pozorovatele je velmi těžké krysu od potkana vůbec rozeznat. V zásadě platí, že zvířata, které dnes vidíme pobíhat ve veřejných parcích nebo ve stokách či ve sklepích, jsou většinou potkani. Potkani de facto ve střední Evropě krysy vytlačili.

V současnosti se krysy nacházejí většinou na jihu Evropy. Krysa obecná se tedy většinou nachází na území jižně od Alp hlavně ve středomořské oblasti. V Evropě její počty mírně klesají, zcela jednoznačně lze říci, že ji vytlačuje potkan obecný. Ten ovšem také přenáší různé nemoci, včetně moru. Potkan podobně jako krysa přenáší i další nebezpečné choroby a nemoci jako je vzteklina, tularemie, tyfus, brucelóza, leptospiróza atd. Celkem jde asi o čtyři desítky velmi nebezpečných a vážných nemocí, které jsou schopni potkani a krysy přenášet na člověka.

Pavouci

Pavouci nás někdy mohou pořádně vystrašit, jsou dokonce lidé, kteří z pavouků mají fóbii. Pavouci jsou však zvířátka jako každá jiná, jedná se o bezobratlého živočicha ze třídy pavoukovců. Na celém světě žije přibližně 34 000 druhů, z toho v České republice asi 800 druhů.

Tělo pavouka je složeno z hlavohrudi a zadečku, který je důmyslně připojen stopkou. Pavouci mají celkem osm kráčivých končetin. Jejich velikost se zhruba pohybuje od 0,5 mm do 90 mm. Klepítka jsou dvoučlánkové a směřuje do nich vývod jedové žlázy. Pavouci mají velmi dobrý zrak, neboť mají osm očí.

K pavoukům neodmyslitelně patří pavučiny, které si pavouci dělají a spřádají sami. Pavouci jsou totiž schopni sami si vyprodukovat tuhnoucí tekutinu, z kterých dělají vlákna. Vzniklá vlákna pak spřádají do silnějších svazků.

Pavouci jsou takoví malí dravci, kteří aktivně loví svou kořist, především různé druhy hmyzu. Samičky jsou daleko větší než samečci a po spáření svého samečka sežerou. Oplodněné samičky pak nakladou vajíčka. Některé samičky je nosí přichycená na svém těle, zapředená v kokonu, jiné samičky je kladou rovnou do hnízd. Z vajíček se vylíhnou larvy, které živí vaječný žloutek. V momentě, kdy larva dosáhne stádia nymfy, jí samička pomůže dostat se ven z kokonu. Po strávení zůstatku vaječného žloutku se nymfa svléká a stává se z ní dospělý pavouk. V tomto stádiu svlékání jsou mimořádně zranitelní pro jiné dravce.

Pavouci jsou lovci, kteří pro svůj lov používají důmyslné pasti, které zhotovují z vláken. Hlavně se jedná o precizně zhotovené kruhové sítě tkané spirálovým způsobem. Tento typ sítí vytváří například křižák obecný. Kořist se chytá až do lepkavého středu, zatímco ostatní části pavučiny jsou utkané ze suššího materiálu. Pavouk na svou oběť obvykle číhá buď ve středu pavučiny nebo až na jeho úplném konci.

Hadi

Co si představíte pod slovem had? Nevypočitatelnost, rychlost, tichost, neměnný výraz, ano, tohle všechno se dá o hadech říci. Možná by ještě někdo z vás přidal nebezpečnost. Ovšem to je pouze jeden takový velký mýtus, který o hadech postupem času vznikl. Ano, hadi jsou nebezpeční, ale had samotný nemá příliš velký zájem vyhledávat lidskou přítomnost a k nebezpečným střetům dochází pouze v případech jejich náhlého a nenadálého překvapení. Ne všichni hadi jsou také jedovatí. Možná vás překvapí, že z celkového počtu neuvěřitelných 2700 druhů hadů, jich je jen 400 jedovatých. Méně než 50 druhů hadů je člověku opravdu nebezpečných.

Hadi v zásadě dělíme na škrtiče a traviče. Škrtiči se do své oběti pevně zakousnou a pak ji začnou pomalu, ale jistě obmotávat, takže oběť je zády hadem uškrcena. Traviči pro změnu používají k usmrcení obětí malou dávku jedu, kterou had vypouští přes své duté přední zuby.

Mezi nejoblíbenější hady patří užovky rodu Elaphe. Tento druh hadů je opravdu krásný a elegantní. Užovka Elaphe je označována rovněž za nejvhodnější druh hadu pro začínající chovatele. Tento druh se živí laboratorními hlodavci a jsou schopni rozmnožovat se v teráriích.

Pro ty, kteří by rádi chovali nějaký jedovatý druh, tak lze podle mnohých odborníků doporučit Zmiji růžkatou. Zmije růžkatá má totiž velmi minimální nároky na chov a jsou poměrně cenově levné a dostupné. Zmije růžkatá dosahuje velikosti 120 až 180 centimetrů. Kůže této zmije je cihlově oranžová s prvky černé, hnědé, žluté a červené barvy, spodní část těla je pak světlá. Chová se však i ve více než deseti barevných variacích.

V České republice, která není na výskyt hadů příliš bohatá země, se volně vyskytují tyto druhy: Užovka hladká, Užovka obojková, Užovka podplamatá, Užovka stromová a Zmije obecná.