Oslík

Osel je již od nepaměti nadmíru užitečným pomocníkem člověka. Po celá dlouhá tisíciletí se osel používal jako silné a nenáročné tažné zvíře, které dovede unést těžké náklady a břemena na dlouhé vzdálenosti. Osel je rovněž zvíře, které má minimálními nároky na množství a kvalitu jídla a vody.

Osel je většinou doménou středomořským a balkánských národů. V těchto končinách je osel především využíván k přepravě břemen. Časy se však mění a v dnešní době se s oslem můžete potkat také v České republice. I nás začínají chovat tento druh zvířete, na kterých lze jezdit a které můžeme použít i do zápřahu nejen k pobavení a zábavě, ale i k užitku na domácích farmách.

Osel domácí je potomkem afrického divokého osla. Afrika je tedy domovem tohoto zvířecího druhu. Domestikován byl divoký osel právě národy žijícími v Africe, přesněji těmi, které žily v povodí řeky Nilu, odkud je nejznámějším poddruhem osel núbijský. Osla somálského, který je vážně ohrožen úplným vyhubením, můžeme vidět i u nás v zoologických zahradách v Brně, Dvoře Králové nad Labem, Hodoníně, Liberci a Ústí nad Labem. Divoký osel je dnes již ve volné přírodě prakticky vyhuben a v několika málo zoologických zahradách přežívá posledních 115 kusů, jejichž hodnota je nenahraditelná a nevyčíslitelná.

Pokud byste měli zájem pořídit si osla, kupte si hned raději dva. Osel je totiž tvor stádový a samotnému jedinci by bylo velmi smutno. Pokud nebudete mít možnost sehnat mu kamaráda stejného druhu, spokojí se dokonce se společností, ovce, kozy či koně. Osli nemají rádi změnu a přesun do cizího prostředí, takže po přestěhování mohou nového majitele docela nemile překvapit. Pro chov osla nemusíte mít žádnou stáj. Stačí si koupit pouze dřevěnou boudu se suchou podlahou a závětřím, aby se měl osel včas kam schovat za špatného a nepříznivého počasí. Osel totiž špatně snáší extrémní zimy a silný vítr.

Křečci

Následující řádky, jsou pro všechny, kteří by se chtěli něco poučného a zajímavého dozvědět o křečcích. Tihle malí a nenápadní tvorové patří do čeledi Křečkovitích a žijí povětšinou jako velcí samotáři.

Křečci jsou hlodavci a jejich pevné zuby neustále dorůstají, proto si je křečci musí neustále obrušovat. Pokud byste chtěli mít křečka doma, vězte, že křečci jsou aktivní výhradně večer a v noci, přes den pouze spí a odpočívají. Křečci jsou dále převážně býložraví, ale i oni pro svůj vývin potřebují čas od času živočišné bílkoviny. Křečci nežijí dlouho, dožívají se pouze dvou až tří let. Křeček potřebuje hodně pohybu. Křeček má velmi dobrý čich, takže je dokonce schopen poznat svého majitele na větší distanc a vzdálenost. Čich hraje u křečka skutečně zásadní roli. Páry se tak rozeznávají podle skupinového pachu, který i přes jejich velmi agresivní sklony zajistí mírné chování a reakce. Čichem zkoumá křeček hlavně potravu. Tu je schopen ucítit na značně velkou vzdálenost. Děje se tak prostřednictvím pachových značek, které křeček zanechává třením svých mazových žláz o důležité předměty v místnosti. Také díky svým výkalům a moči je křeček schopen orientovat se ve svém okolí, i když je šero nebo úplná tma. Současně tak značkuje své území proti všem možným nepřítelům a vetřelcům.

Čich je sice skvělý, ovšem zrak křečka je vyloženě slabý. Křečci příliš dobře nevidí, v denním světle jsou dokonce téměř slepí. Rovněž křečkovo vnímání tvarů a barev je velmi slabě a nedostatečně rozvinuto.

Sluch křečka je však opět velmi dobrý. Křečci jsou schopni slyšet taktéž frekvence ze spektra ultrazvuku. Tahle schopnost není namířena proti nepřátelům, ale spíše k vnitrodruhovému dorozumívání se. Tak mohou například všechny mláďata svými vysokými zvuky přivolat svoji matku, když jsou v nebezpečí.